Únor 2011

Others by me

27. února 2011 v 13:00 | Sch-Rei |  Von mir
Tak, a tu je nějakej te zbytek. Ta prví, je úplně první věc, kterou jsem jako "montáž" zmastila. :D


Sranda? :D

26. února 2011 v 14:12 | Sch-Rei
Sem se dneska podívala na rychlo na návštěvnost, kolik tady bylo včera lidí, když vlůastně to byl první den. Celekem měl dostalo, když jsem viděla Včera navštívilo Váš blog 38 lidí. :)
To potěší. :) Ale snad to teda aspoň chvíli vydrží. :D Budu se pokoušet sem dávat pravidelně nějaké články, nebo je aspoň přednastavovat, protože tady každej den opravdu být nemůžu. :( Ale koukám, že přednastavování malinko blbne.
No, nevadí, zkusím to nějak... "Přetentovat". :D
Sch-Rei.*

Bill by me.))

26. února 2011 v 12:00 | Sch-Rei |  Von mir
Tak, budu to koušet všechno dohánět. :D Zatím sem dám montáže, které mám s Billem. :) Další de tady bude zbytek. ;) (zbytek perex) ... pokud se ještě dneska dohrabu k něčemu tady v tý "nový-úžasný" administraci. -.-"

Irgendwie, Irgendwo, Irgendwann

25. února 2011 v 19:52 | Sch-Rei
So...
Proč jsem změnila blog? Netuším. :D Ale než si tenhle uspořádám tak, aby mi to vyhovovalo, tak to bude asi ještě chviličku trvat, nevíc se všema těma blbejma změnama blog.cz, je to celkem na *píp*, no. Ale já to nějak rozdejchám. :) Co se týká rubrik, tak FFky sem dám jenom některý a to jenom jednodílný, ale fakt ne všechny, ani polovinu, protože to by bylo na dlouho, mám jích hold trošku víc. ^^ Prej něco přes třicet. O__o no, já si to spočítám... 35 jednodílek. ^^ mheh. :D nevadí, no.
Tak, to pro teď vše. ^^
Sch-Rei

Labutí píseň

25. února 2011 v 19:47 | Sch-Rei |  FanFictions
Labutí píseň
By: Sch-Rei

Růžové lístky sakury padaly na hladinu čistého rybníku v parku, na kterém posedával pár labutí. Jejich sametové bílé peří se odráželo od vody. Dva páry čokoládových očí to mlčky pozorovali. Blížilo se léto, bylo teplo a oni vysedávali v parku u rybníáku a sledovali labutě. Dva chlapci. Dalo se říct uplně stejní, i když jejich vzhled vypovídal o něčem jiném, ale i tak každý mohl vidět, jak jsou si podobní. Černovlásek přivíral oči s černýma dlouhýma řasama a na víčkách s nanesenýma černýma stínama a tužkou na oči. Pousmál se a blíž se přisiknul ke svému bratrovi - dvojčeti.
"Chceš vědět tajemství?" zašeptal starší bratr a políbil Billa do vlasů.
"Jaké tajemství? Čeho? Čí? Tvoje?" zamrkal Bill a zvednul k bratrovy zvědavý pohled. Tom se usmál a zakroutil hlavou.
"Labutí," šeptnul a podíval se na bílá stvoření na vodě. Černovlásek nakrčil nos.
"Labutí?" Tom přikývl.

Vrátil jsi mi křídla

25. února 2011 v 19:44 | Sch-Rei |  FanFictions
Vrátil jsi mi křídla
By: Sch-Rei


Dredatý mladý chlapec se procházel půlnocí hřbitovem. Svíčky u pomníků spolu s měsíčním světlem mu zářily na cestu. Chodíval sem pravidelně za svými rodiči, kterým pád letadla vzal život. Tom je miloval, jeho čokoládové oči pro ně každý den plakali. Byli vše co měl, a teď … Jsou pryč v nenávratnu, a n zůstal sám. Jediné co mu po nich zbylo, byl stříbrný medailon zdobený fialovými kamínky. Dědil se v jejich rodině po generace, a nyní bylo na Tomovi jej hlídat. Věděl, že bude jednou čas, a medailon přijde vhod, ať už jemu nebo komukoliv jinému, jak vždycky říkal jeho otec. Už asi půl hodiny chodil po celém hřbitově, jako obvykle chce zůstat do půlnoci a jen tak přemýšlet. Pak se rozloučí s rodiči, a půjde domů. Světlo měsíce se odráželo v medailonku hvězdy na jeho krku. Zabořil dlaně do kapes jeho velkých kalhot a pohled sklopil do země, pomalu přivřel oči. Z pod těžkých víček mu po dlouhých černých řasách a hořící tvář přejela studená slaná slza, která za sebou nechala vlhkou cestičku, a dojela až na jeho krk.
"Nebýt tebe, nejsem tady už ani já," zašeptal s tichým vzlykem a podíval se na medailon. Z kapse mu vyjela jedna ruka a ukazováčkem přejel po hvězdičce.

Nu I Chto?

25. února 2011 v 19:42 | Sch-Rei |  FanFictions
Nu I chto?
By: Sch-Rei
Nevěděla jsem, jestli tuhle povídku mám psát, ale nakonec jsem se k tomu přinutila. Nebolo to proto, že by se mi psát nechtělo, ale jestli má cenu to psát. Tahle povídka má účel, tudíž je pro někoho napsaná. Nebudu jmenovat osobu, pro koho to je, pouze napíš, že ta osoba pro mě vždycky znamena strašně moc... Nejvíc. Možu jenom říct … Ségra, budeš mi na silvestranejvíc chybět, protože to bude den plnej slz a hlavně vzpomínek … Mrzí mě to.
Sch-Rei*
Allo,
Allo,
Vidish' veter?
Nu I chto?
Posmotri v okno,
Nu I chto?
A vchera bylo solntse,
Nu I chto?
Zachem ty vse vremya govorish' odno I tozhe?
A ya avtootvetchik.

No love 3/3

25. února 2011 v 19:42 | Sch-Rei |  FanFictions
No love 3/3
SchRei
Další den šel Tom do školy sám. Bill byl hned ráno na doučování z matiky. Tom si myslel měl aspoň větší jistotu, že se mu ještě před vyučováním nic nestane, když bude ve třídě s učitelem. Opravdu jen... Myslel?! Šel po chodníku už kousek od školy. Měl strašně nepříjemný a zvláštní pocit, který mu naháněl strach. Znervózňovalo ho to, ale nechtěl přijít na příčinu toho, proč se tak cítí. Nechá to být, přejde to. Začal špičkou tenesky kopad do kamínku řed ním. Přemýšlel nad tím, co se stalo předchozí den. Když Bill odešel, byl už večer, byl tma.

No love 2/3

25. února 2011 v 19:39 | Sch-Rei |  FanFictions
No Love 2/3
Sch-Rei
Bill s Tomem seděli na hřišti za školou. Před hodinou jim zkončila škola, ale ani jeden z nich nechtěl jít domů. Tom věděl, jak se Simone bude bát, že se mu zase něco stalo, ale chtěl být s Billem. Byla mu milá a příjemná jeho přítomsnost. Mohl by si ho vzít domů? Jen na pár hodin, můžou se víc poznat, ukáže mu svůj pokoj, svoje texty, co napsal. Nikdy neměl kamaráda, se kterým by si mohl povídat. Bylo to pro něj něco nového. Už tu není jen školní psycholog a jeho matka, se kterými může mluvit. Už je tu i Bill. Chlapec, kterého zná sotva tři dny, ale má k němu důvěru.

No love 1/3

25. února 2011 v 19:38 | Sch-Rei |  FanFictions
No love 1/3
Sch-Rei
"Jé, děkuji, mami," řekl nadšeně dredáč když rozbalil dárek, co dostal od Simone k narozeninám. Bylo to nevé CDčko od Eminema. Tenhle mladý chlapec to v životě neměl jednoduché, jeho otce neznal, máma si vydělávala po nočních klubek a prožíval si ve škole věc, které se říká šikana. Žil ve vlastním světě, naučil se milovat Hip-Hop. Jeho malinký neprostorný pokoj byl polepený spousty plakátů různých rapperů, ale nejvíc miloval právě Eminema. Chtěl jednou být jako on, ve svých věcech schovával složu, kam psal vlastní texty. Byli to texty o životě, i když tomu chlapci bylo teprve třináct let, lecco si zažil a nejednou od života dostal pěsí ránu přímo do obličeje, ale i přesto... Šel dál.