Vrátil jsi mi křídla

25. února 2011 v 19:44 | Sch-Rei |  FanFictions
Vrátil jsi mi křídla
By: Sch-Rei


Dredatý mladý chlapec se procházel půlnocí hřbitovem. Svíčky u pomníků spolu s měsíčním světlem mu zářily na cestu. Chodíval sem pravidelně za svými rodiči, kterým pád letadla vzal život. Tom je miloval, jeho čokoládové oči pro ně každý den plakali. Byli vše co měl, a teď … Jsou pryč v nenávratnu, a n zůstal sám. Jediné co mu po nich zbylo, byl stříbrný medailon zdobený fialovými kamínky. Dědil se v jejich rodině po generace, a nyní bylo na Tomovi jej hlídat. Věděl, že bude jednou čas, a medailon přijde vhod, ať už jemu nebo komukoliv jinému, jak vždycky říkal jeho otec. Už asi půl hodiny chodil po celém hřbitově, jako obvykle chce zůstat do půlnoci a jen tak přemýšlet. Pak se rozloučí s rodiči, a půjde domů. Světlo měsíce se odráželo v medailonku hvězdy na jeho krku. Zabořil dlaně do kapes jeho velkých kalhot a pohled sklopil do země, pomalu přivřel oči. Z pod těžkých víček mu po dlouhých černých řasách a hořící tvář přejela studená slaná slza, která za sebou nechala vlhkou cestičku, a dojela až na jeho krk.
"Nebýt tebe, nejsem tady už ani já," zašeptal s tichým vzlykem a podíval se na medailon. Z kapse mu vyjela jedna ruka a ukazováčkem přejel po hvězdičce.

Pousmál se, chtěl ten medailon chránit, tak jako měl za úkol, přesně jako jeho otec a předchozí generace jeho rodiny. Jeho rodina vyznávala určité náboženství, věřili v neuvěřitelné, snad I v nemožné a Tom tomu byl i vychován. Věřil, že medailonek má svůj účel, chtěl ho chránit do dne, kdy příjde čas. Byla to pro něj jako důležitá úloha, kterou musel splnit za každou cenu. Nebýt toho medailonu, už dávno by si byl schopný vzít život. Nebyl tady už pro něj nikdo a nic, co by pro něj mělo smysl. Až na stříbrnou hvězdičku kterou nosily na krku.
Povzdechnul si, a šel dál. Sledoval kamenné pomníky a plápolající plameny svíček. Dostal se až úplně na konec hřbitova k zadní bráně. Byla tady šílená tma, Tom neviděl skoro na krok. Pouze světlo zpod dveří malé betonové kopky, nebo něco na ten způsob, nad níž byl velký stříbrný kříž, pronikalo do tmy. Tom se kousnul lehce do rtu a zuby se mu otřeli o dvě kovové kuličky které zdobily jeho spodní ret. Popošel pár kroků, kterými se dostal až před mohutné dveře. Zaregistroval nějaký… šum? Snad tiché vzlyky, které vycházeli zevnitř. Zhluboka se nadechnul a tiše vydechnul. Natáhnul ruku po rezavé klice a pomalu ji na ni položil. Obmotal okolo ní prsty a s menší námahou ji stlačil dolů. Kousnul se do rtu a stáhnul rukou k sobě. Dveře se kousek pootevřeli, byli těžké. Tom ještě jednou přitáhl kliku víc k sobě a dveře se pootevřeli o větší kus. Byla mezi nimi a futrami mezera, dost velká na to, aby se mezi nimi Tom procpal. Pomalu se bokem vpřed procpal mezi mezerou a otočený čelem ke dveřím, je zavřel na doraz. Vydechnul. Pomalu se otočil. Pomalu zamrkal a zalapal po dechu. Jeho udiveným očím se naskytl pohled na něco neskutečně krásného, co mu ale zároveň hnalo slzy do očí. Seděl tam chlapec před velkým černým křížem. Měl nohy přitáhlé k tělu a objímal je. Nos měl zabořen mezi kolenami se zavřenými oči. Po tváři mu jezdily kapky stříbrných slz, ale i přesto jeho líčení bylo dokonalé, bez jediného nedostatku, perfektně upravené. Na zemi okolo něj byli drobné fialové kamínky. Před ním stála stříbrná svíčka z které plápolal světle oranžoví plamínek. Ale to, co opravdu zaujalo Tomův pohled bylo něco, co měl chlapec na zádech. Dvě velká černá potrhaná křídla, která za ním na stěně díky plamenu svíčky vytvářela mohutný stín. Tom nasucho polknul. Opravdu se mu naskytl pohled na to, jako to vypadá? Opravdu má snad před očima… Anděla? Měl jen od pohledu jemnou bledou kůži. Stopy na jeho tváři, které tvořilo stříbro co mu jezdilo po řasách zpod očních víček mizeli spolu s ním, když dopadlo na zem kde se rozsypalo na malé fialové kamínky. Tom si mírně šokovaně promnul oči. Zhluboka se nadechnul a nasucho polknul. Zvuk v jeho hrdle donutil černovlasé stvoření se ztišit a pootevřít uslzené oči. Zvednul hlavu od kolen a mírně pootevřel narůžovělé rty. Jeho pohled čokoládových očí, doslova identických s těmi Tomovími sjel celou dredáčovu postavu. Jeho pohled se zastavil na Tomovém přívěsku na krku, rozšířili se mu zorničky a slabě vydechnul. Tom ho pozorně sledoval. Byl mírně šokovaný, ale zvědavost se ho zmocňovala více. Udělal pár malých kroků dopředu, až se dostal před to černovlasé stvoření. Zblízka vypadal ještě překrásněji než ode dveří. Vypadal tak dokonale, perfektně. Tvář bez jediné chyby. Zalapal po dechu, před jeho očima byla neskutečná čistá krása. Polknul a naklonil malinko hlavu do strany. Černovláskův pohled přejel do jeho očí. Mírně se pousmál. Tom sledoval jeho tvář jak je pokrytá stříbrnými slzami
a podlaha fialovými kamínky. Fascinovalo ho to. Jeho tělo bylo celé odhalené, dopřálse mu pohled na sametově hebkou bledou kůži. Tom sjel jeho tělo. Všimnul si hluboce vypálené hvězdičky na jeho bříšku. Zalapal po dechu byla… Byla to přesně ta, kterou měl on jako medailonek na řetízku. Vyjel pohledem na jeho tvář. Chlapec se na něj usmál a naklonil do strany hlavu. Tom zkoumal každý milimetr jeho dokonalé tváře, nebylo na ní nic, co by tu dokonalost sebemíň kazilo. Tak moc se ho chtěl dotknout, ale bál se už podle jeho křehkosti na pohled. Vypadal jak panenka z porcelánu, dokonce ještě dokonaleji. Bál se, že pod jeho dotekem praskne, a roztříští se na milion malých střípků, které už dohromady neposkládá. Přejel si jazykem přes spodní ret a i přes strach, pošpinit tu křehkost, dokonalost k němu malinko natáhnul ruku. Chlapcův pohled ihned padl na jeho dlaň a také zvednul jednu ruku. Tom ho ostražitě sledoval, jak svou dlaň položil na tu Tomovu. Zalapal po dechu když se jeho jemná pokožka otřela o dredáčovu. Chlapec se usmál a zase dlaň stáhnul ke kolenům. Tom pustil ret který si skousnul. Vypadalo to jako by černovlásek chtěl jen Toma ujistit, že se nemusí bát doteku, že jeho křehkost není až tak neodolná. Tom tedy přejel konečky prstů po jeho hubené paži. Černovlásek pevně semknul víčka, a kousnul se do rtu. Ztěžka bolestně vydechnul. Tom okamžitě ruku stáhnul a pohled zvednul na křečovitý výraz v chlapcově tváři. Na jeho hrudi se objevili zarudlé čáry.
"B-Bill?" šeptem v otázce přečetl nápis, který se vypálil do chlapcovi kůže na hrudníku.
"T-ty… Ty jsi Bill?" otázal se dredáč. Černovlásek pootevřel oči. Na tváři se mu oběvil méně úlevný výraz, a pohled padl na Toma. S poúsměvem na rtech přikývnul.
"Oh," vydechnul Tom a odvrátil pohled od popáleniny na chlapcově hrudníku.
"C-co… z jakého důvodu jsi tady… Bille?" zašeptal, a pootevřel ústa. Bill pokrčel rameny a našpulil rty. Dredáč zamrkal.
"U-umíš mluvit?" Černovlásek se uculil a zakroutil hlavou. Tom se usmál.
"Nevadí… Jsi tady… K-kvůli mně?" kousnul se do rtu a sledoval černovláska, který se usmál, a ukazováček přiložil na Tomovi rty, který pod jeho dotekem skoro roztál slastí. Bill natáhl mírně ruku před sebe a obrátil ji slaní směrem ke stropu. Zpříma na dlaň koukal, Tom ho jen sledoval. Po chvilce, co Bill sledoval svou vlastní dlaň, nespokojeně zakňučel a podíval se na Toma, který nakrčil obočí. Bill zamyšleně našpulil rty a propaloval ho pohledem, až to Toma děsilo. Pousmál se a volnou ruku natáhl k Tomové. Něžně ji vzal a položil na tu svou natáhlou před sebou. Tom se zachvěl a kousnul se do rtu. Černovlásek se po jeho zachvění zachichotal, a dál sledoval jejich ruce. Zablesklo se mu v očkách, jeho ruka začala mírně hřád. Opět upřeně na dlaně koukal a kousnul se do rtu, ztěžka vydechnul a zavřel oči. Svíčka před nimi zhasla a místností projel lehký chladný vítr. Tomovi přeběhl mráz po zádech, ale ani se nepohnul. Bill prudce otevřel oči a nad jejich dlaněmi se objevila malinká fialová jiskra. Pousmál se. Jen tak chvíli plápolala. Tom zamrkal a malinko zvědavě naklonil hlavu na stranu. Jiskřička se pomalu zvětšovala. Mohla být tak 5cm široká, když se v ní začal zaostřovat obrys stříbrné hvězdy. Ano, přeně té, co měl Tom na krku a Bill vypálenou na bříšku. Tom zalapal po dechu, černovlásek se usmál a dlaní vyjel výš. Vzal fialovou zář do ruky i s hvězdičkou a nechal ji se rozložit na jemný zlatavý prach. Plamen stříbrné svíčky opět zaplápolal, ale tentokrát v barvě fialkové. Tom zamrkal, Bill se na něj s lehkým úsměvem podíval. Tomův pohled okamžitě vystřelil na černovláska. Bill dzvihl ukazováček a letmo ve vzduchu začal dělat Tomovi neznámé čáry. Dredáč nakrčil mírně nechápavě obočí. Billova daň přejela po místě ve vzduchu, kde jezdil ukazováčkem. Pousmál se, na tom místě se objevila fialová písmenka: "Pouze s tvou hvězdou se budu moct vrátit domů."
Tom zmateně zamrkal.
"S mím přívěskem?" šeptl. Bill se pousmál a přikývl. Dredáč si povzdechnul a sklopil pohled.
"Nemůžu, promiň," zašeptal a zakroutil lehce hlavou. Bill nakrčil obočí. Nechápal.
"Medailon se v rodině dědí už generace, musím ho chránit, než přijde čas," šeptal tiše. Černovlásek se usmál a naklonil malinko hlavu do strany. Za dva prsty zvednul Tomův pohled k němu. Usmál se na něj.
"Hm?" brouknul nechápavě Tom a zamrkal. Bill se na něj stále jen usmíval a koukal do jeho rozjiskřených oček. Tom našpulil zamyšleně rty, Párkrát rychle zamrkal a usmál se taky.
"Ty?" Bill přikývnul.
"Oh," vydechl slabě Tom a kousnul se do rtu. Pousmál se a odepnul si stříbrný řetízek z krku. Sevřel ho pevně ve své dlani ke které sklopil pohled. Pousmál se, splnil svůj úkol, už se může vydat na nekonečnou cestu s rodiči. Zamrkal a zvednul pohled k Billovi. Usmáli se na sebe. Černovlásek nastavil dlaň a Tom mu na ni medailon pomalu položil.Bill slabně němně naznačil ústy dík, Tom s úsměvem přikývl.
"Teď, ti můžu splnit jakékoliv přání si budeš přát," ozvalo se jako by ozvěnou místností chlapeckým hlasem.
"Přání?" pípl Tom a pousmál se. Bill s úsměvem přikývnul.
"Je jen jediná věc, kterou si přeju," šeptnul dredáč s úsměvem na rtech a sklopil pohled k zemi, kterou stále pokrývali fialkové kamínky. Jeho prsty na rukou si začali pohrávat s lemem dlouhého trička.
"Chtěl bych… Chtěl bych být zase s rodiči," šeptnul a se slzami v očích ale stále úsměvem na rtech zvednul pohled k Billovi, jehož úsměv dovolil odhalit řadu dokonale bílých zubů. Přikývnul a medailon, který mu Tom předal si zapnul na krk. Přivřel oči a se spokojeným poúsměvem na tváři tiše vydechnul. Místností se proneslo zlaté světlo, miliony jiskřiček plápolalo okolo Billova těla. Jeho křídla se zacelila a byla dokonale nepoškozená, překrásná. Malé kamínky, které představovali zbytky černovláskových slz zmizeli. Jeho tělo se stávalo součástí jisker, jako zlatý jemný prach. Jiskry pomalu padaly k zemi a zhasli. Světlo stříbrné svíčky prudce zaplápolalo a místností se promihl fialový záblesk. Najednou celá místnost upadla do němoty, černočerné tmy ale příjemného tepla. Tomovo tělo padlo tiše k zemi a bezvládně zůstalo ležet. S poúsměvem na tváři bez jediného pohybu zavřel navždy oči. Ocitl e díky černovlasému stvoření tam, kde byl šťastný, spolu s milovanými osobami. Je tam, kde je mu opravdu nejlépe, kde jeho duše bloudí společně s černým andělem, který roní stříbrné slzy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama