Březen 2011

Китай - Моё сeрдце

27. března 2011 v 12:26 | Sch-Rei |  Bilder


Smoke

24. března 2011 v 20:38 | Sch-Rei |  Tagebuch



Du guckst mich an, und ich geh mit
Und der ist ewig, dieser Augenblick
Da scheint die Sonne, da lacht das Leben
Da geht mein Herz auf, ich will's dir geben

Říkám si... Každý z nás, se někdy ocitl v takovéhle situaci, ale proč já tuhle situaci znám už tak dlouho a stále nechce... odejít. Myslela jsem, jakou nemám právě dík té osobě dneska dobrou náladu. Díky osobě, která mě ani nezná... ><" ... a je tak zatraceně blízko! Přestává se mi líbit slovo milovat, kvůli němu. Proč? Protože ta platonická láska je nejhorší, co může být. Pro mě? Jednoznačně. Chci slyšet aspoň odmítnutí, proč by ne?! Mluvil by... pro mě.

It's alrigh, it's okay

20. března 2011 v 0:54 | Sch-Rei |  Tagebuch

Začíalo to dobrou náladou, ale začínám spíš cítit pocit viny. Nemám sebemenší tušení, proč to tak je, ale myslím, že an nechci. Vždycky takhle končí moje dobré nálady, ale tohle už mě štve. Začínám mít zase ty staré problémy. Jeden nejhorší. Sny. Začíná se mi všechno vracet. Všechno to, co se mi zdávalo dřív, kapitola od kapitoly, jeden za drzhým v přesném pořadí. Kytara, růže, bouřka, emoce, szy, smích. ON. Chci vědět, proč se to tak děje, protože já žiju s tím, že každá věc má vůj důvod a chci zjisti, jaký důvod má tohle. Nelíbí se mi to a a to ani trošku. Vždycky jsem byla taková ta, co jako šílenec věřila v nadpřirozeno a takovéhle věci. Proto asi žiju i s tím, že tohle má svůj důvod.

Love is the answer

17. března 2011 v 15:00 | Sch-Rei |  Von mir

Love...

16. března 2011 v 23:28 | Sch-Rei |  Tagebuch







Láska je něco tak skutečného, že pro každého, kdo skutečně miluje, je naprosto nemožné tento cit potlačit
Gohg Vincent Willem van

Ten, kdo opravdu miluje, skoro nikdy nepozná, kdy ho te druhý milovat přestal
Rochefoucald Francois Duc de la



Pray for Japan

14. března 2011 v 14:08 | Sch-Rei |  Bilder

We were born this way - to be together (Dess for me & Catherine)

12. března 2011 v 10:24 | Sch-Rei |  Von mir
No, já jem se polední dva dny malinko snažila a nervovala. :D Vyšel z toho dess pro můj blog s Catherine, a vzniklo z toho to, co je pod perexem, nebo v odkazu.)) Chtěla jsem oblíknout i tenhle blog nově, ale není teď čas. :) Pod perexem je i blend k No one is inocent 2. -
I will love you forever, ted druhá řada No one is innocent 1. - Chocolate love.

Just be blond!

9. března 2011 v 11:46 | Sch-Rei |  Tagebuch


Tak, jak už název článku napovídá, přemýšlela jsem o tom, že půjdu zpátky na svoji přírozní barvu - na blond! Ne, že by mě zrzka už omrzela, to ne, ale moje neochotná maminka mě není schopná objednat ke kadeřnici, aby mi na hlavě udělala to, co chci, protože mi nejdou vlásky nabarvit tak, jak bych to chtěla. Chtěla jsem uplně čistou zrzavou, ale většinou to spíš byla růžová, nebo červená. :/
Nevíc se mi nelíbí zrzky s modrýma očima (výmluva.^^) ... Celkově se mi nelíbí modrý oči. :/ Od malinka jsem chtěla hnědé, jako má ségra, ale bohužel mi nebylo tak naděleno. :(


Nevadí! :D

The Pretty Reckless - Zombie

Když tak sem dávám tu písničku... Vzpoměla jsem si na písničku stéjného názvu od kapely The Cranberries. Nevím, co mě na té písničce tak "přitahuje", ale líbí se mi. I když mý rodiče, když to slyší, tak nadávají, protože nesnáší hlas té zpěvačeky. :/ Prej je to tak moc nepřirozené!

Swan song

6. března 2011 v 12:07 | Sch-Rei |  Tagebuch

Když se tak nad tím zamyslím... Dlouho jsem nic nenapsala. A má to důvod?!? Vlastně ani ne. Jenom jsem prostě neměla na nic náladu, ani teď ji nemám. Ale je jedna i pro mě dobrá zpráva. Rodiče mi na jaro slíbili návštěvu Prahy. Pomalu se mi to blíží, snad slyb dodrží. ^^
Poslední dobou mám strašný problém poslouchat staré písničky TH. Když si pustím Humanoida, tak mi to nevadí, ale Schrei a Room atd, mi prostoě dělá problém. Nevím, možná je to tím, že je to... Starší? Ne, mám tušení. Jen mám kvůli tomu zvláštní pocity, ale to je jedno, nebudu to řešit.
Včera jem zjistila, že jsem se potatila! Už jen tím, že mám od malinka hodně velké sklony k hudbě, velkou lásku k tomuhle. Moje mamka na tohle není, tata ano. Zalíbil se mi dokonce hodně jeho styl muziky, kterou poslouchá. Tzn. všechno jako je například Black Veil Bride, a tak dále. Včera jsme se o tom bavili, mu se BVB taky celkem zalíbilo, si to večer pouštěl v ložnici a chudák mamina nemohla pát. ahahah'.

Liebe ist

2. března 2011 v 18:08 | Sch-Rei |  Tagebuch


Nemám vůbec tušení, čím to je, ale poslední dobou nejsem moc v náladě. Myslím, že to jde poznat... ALE! Právě si náladu zkouším zlepšit.^^ Chci napsat sestřence a jedné "kámošce", co chodí na GO, jestli neznají... Jednoho kluka. Poslouchá Tokio Hotel, ale hlavně.... Vyipadá jak Andreas.^^ yahey. :D Jednou jsme ho s Yul potkali v autobuse, když jsem zrovna básnila o Billovi, ale měla jsem takový.. menší zásek. Když jsme tam tak v přeplněném autobude na zemi seděli, otočila jsem hlavu, ale místo blond hlavinky jsem se střetla s něčím jiným... nechtějte vědět.^^ úchylové si to domyslí. xD

No, nic. Já budu muset pádit, protože mám rozčmáraného Billa a musím se učit. Jo, za celý pololetí jsem nedonesla jinou známku, jak pětku, ach ty domácí úkoly.^^
Hm... Proč vždycky to, co si nechávám na konec vždycky zapomenu? O.o Ale tak mě teď napadlo, že Cath by mohl dneska dojít můj dopis. :D My jsme se totiž rozhodli, že si budem tak jako dopisovat, no. xD Po tom, co jsem jí posílala Billa, co jsem pro ni nakreslila. Vlastně ten obrázek jsem nedávala ani na starý blog, že? O.o :D ahah.' Tak, já ho dám pod perex ještě s jedním obrázkem, ale to moje výroba není, tomu jsem se pouze zasmála. :D


im Traum

1. března 2011 v 17:20 | Sch-Rei |  Tagebuch


Absolutní nechápavost. Proč lidi soudí ostatní jen podle vzhledu? Znají toho kluka, co jde po ulici s černou patkou a linkami okolo očí, tu mladou holku, co nosí podvazky, ten pár dvou chlapců, co se držejí za ruce? Proč je svět plný netolerantních ubohých lidí...? Na tohle se ptám už hodně dlouho, ale myslím, že už si dokážu odpovědět. Je to strach. Hodně lidí má strach z nových věcí... Z něčeho, co neznají. Možná pro to se prodavačka v tescu zašklebí, když si nějaký emo chlapec dojde koupit balíček žvýkaček. Nezná ani jeho, ani jeho styl. Nezná to, co je v něm. Vidí jenom to, co je na povrchu, vidí ten obal, pod kterým je jen možná něco dobrého, citlivého. A jsem u toho... Jen možná. Ale co když je pod obalem vlastně... něco úplně jiného? Něco, co znát nechce...?! Většina lidí si to ani uvědomovat nemusí, že to, co vyvolává jejich posměšky je přesně to, co je nutí schovávat obličej za polštář, když se dívají na lezoucí tarantuli na obrazovce jejich televize, nebo cokoliv jiného, co jim nahání husí kůži, hrůzu.